Přátelé to není jen slovo, to je mnohem víc. Rodina ta je nám daná. Do rodiny se narodíme, nebo si ji vytvoříme. Sice někdo tvrdí, že jsme si mohli vybrat, kterým rodičům se narodíme, ale je to opravdu tak? Partnera, se kterým jsme založili rodinu, jsme si skutečně vybrali. Jenže ať si kdo chce co chce říká, kromě výběru partnera...
Více jak třicet let jsem pracovala v klientském businessu a jakožto ta silnější strana – odborník, jsem se snažila klientovi navrhnout vždy to nejlepší řešení z mého odborného pohledu. Ne vždy se realizovalo, protože klient měl svůj názor a svou vizi. Na mě bylo, aby i tak bylo vše dotaženo do konce na nejvyšší možné odborné úrovni, tak abych mohla...
V jedné divadelní hře smrtka říká: "Já už stejně končím. Teď přijde novej, to bude jinej sekáč. Ten se nezakecá." Mám pocit, jako kdyby mluvil o současnosti, tenkrát myslel smrt, která kosila mladé muže v zákopech 1. světové války, ale proč teď?
Jako mladá holka jsem četla román Jana Otčenáška "Když v ráji pršelo." Byla jsem jím uchvácena. Domnívala jsem se, že tím rájem myslím autor lásku mezi mužem a ženou. Dnes už vím, že to tak nebylo. Rájem jsou zelené stromy, zpívající ptáci, zurčící potok, bzučící včely, šumění větví. Život je tím rájem. Láska muže a ženy je příjemnou součástí...
My lidé jsme zvláštní tvor... Dokážeme odpustit a tolerovat nevěru, podvod, zradu, zlodějnu, dokonce i vraždu, ale běda pokud má někdo jiné politické názory. To neznáme bratra...
Rok, který právě končí byl pro mne jedním z nejtěžších, ale asi i nejzásadnějších. Přinesl mi hodně změn.
Bílá koule vlétla do mého života ze dne na den a zastihla mě zcela nepřipravenu. Ač to bylo moje spontánní rozhodnutí spojit svůj život s jedním plyšovým bílým miminkem, až ve chvíli, kdy si uzurpovalo moji pozornost, jsem si uvědomila, co starost o živého zvířecího tvora obnáší. Ne, že bych to dříve nevěděla, není to moje první štěně ani první...
Každé Vánoce se mi připomene několik okamžiků z mého mládí. Film Tři oříšky pro Popelku; nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem ho viděla v kině, psal se rok 1973. Nevím, co to bylo za roční období, ale vím, že tenkrát s námi do kina šel můj tatínek. Nejenže nikdy více s námi nešel... nejenže byl dalek něčeho takového jako je...
O letošních prázdninách jsem strávila i několik dní s mými vnuky, a protože bylo potřeba je zabavit, tak jsme navštívili krom jiného i dvě muzea venkova. Jedno bylo Hamousův statek ve Zbečně a druhé muzeum motorek v Pavlíkově, kde mají i sbírku nářadí a nástrojů z doby, kdy je ještě používaly moje babičky a dědeček. Po pravdě zabavená jsem byl...
Myšlení lidí se zase přestalo nosit. Nebo lépe, myšlení lidí se přestalo líbit, Facebooku, elitám, politikům, novinářům a dalším a dalším. Lidi moc myslí, a to je špatně. Nebo je to nebezpečné jako za Husa, jako za komunisty, jako za demokracie? Opravdu, vážně?