Bohatství srdce

Minulý víkend jsem strávila v Křtinách na sympoziu, které pořádal Evropský institut pro smír, mediaci a rozhodčí řízení. Někdy se za několik měsíců nestane nic, a pak stačí pár dní a nemůžete na ně zapomenout. A to se mi stalo v Křtinách. Díky Křtinám vznikla pohádka o Plyšáčcích a díky Křtinám se změnilo hodně věcí a mě nezbývá než o tom něco napsat.

Už cesta do Křtin měla pro mě neobyčejný náboj spojený s jednou milovanou osobou. A příjezd k zámku a chrámu, to bylo něco, co překvapí a ohromí. Obec Křtiny získala jméno po křtu, který tu prováděli Cyril a Metoděj. Dnes každého zaujme především chrám zasvěcený Panně Marii Křtinské. Autorem projektu barokního chrámu ve tvaru řeckého kříže byl Jan Santini Aichl. Do minulého pátku jsem netušila, že na našem území lze potkat tak nádhernou stavbu, tak monumentální chrám. Na svých toulkách Evropou a především Itálií jsem zvyklá obdivovat nádheru církevních staveb, ale v pátek jsem byla ohromena a zaskočena. Perla Moravy, jak se chrámu přezdívá, mě chytla za srdce.

Pátek ještě nekončil. Moje srdce ten den bylo v permanenci. Jak už jsem zmínila, cesta do Křtin byla pro mě a moje srdce dost zásadní, pak jsem potkala chrám, a večer moje srdce sevřely děti z místní základní umělecké školy dojemným a naprosto profesionálním koncertem. A když už odešly spát, tak pak mé srdce pookřálo při hudbě a zpěvu, i mého.

A co sobota? Sobota s mým srdcem taky pěkně zacvičila. Komunikace je přeci moje parketa, takže potkat se s někým, koho komunikace živí už desítky let, kdo je ikonou v rétorice, rychločtení, soft skills, kdo je Mendělejem v sociálních dovednostech, to hned srdce poskočí. Pak měly být na řadě relaxační techniky, ale místo nich jsme otevírali svá srdce a opouštěli vzorce a někdy prokletí, která si neseme ze života svých předků. Až sedm generací našich předků ovlivňuje naše životy, a v případě traumat i více generací. Jste-li senzitivní člověk jako já, pak otevřete své srdce, navážete spojení se svými předky a umožníte proudění energie, aniž byste tušili, že vás to málem zabije. Ten den jsem svým otevřeným srdcem řekla svým předkům dost, už nechci nést tíhu rodu, přeprogramovávám. Přenastavení není zadarmo, to mi věřte a nechtějte popisovat, co jsem si prožila.

Den ale nekončil. Pak moje srdce opět pookřálo v tichu Křtinského arboreta mezi jedlemi, douglaskami, buky a dalšími velikány botanické říše. Stromy, příroda, vzduch, a zapomenete, že je údělem člověk hrabat pro tu svou kuličku, a honit se, hromadit, být občas jen křečkem, co křečkuje nebo se honí v bubnu.

Po návratu zpět na zámek pokračovala přednáška o pravdě a lži. Pravda a lež. Zamysleli jste se někdy nad pravdou a lží? O tom, co vlastně je pravda, a proč je pravda pro nás důležitá? A proč se necháváme obklopovat lží a nebojujeme za pravdu? Lež. Co všechno je lež? A kdy je lež vlastně škodlivá? Jsou lži, které nikomu neublíží. Jsou lži, které jsou občas lepší nežli pravda. Ale jsou lži, které někomu slouží. A pokud slouží a pokud dobře slouží, jsou to dobré lži? Pokud slouží jen někomu, tak asi ne. Pokud lží něco získáváme a to něco je na úkor někoho, pak je to špatně. Lži. Velmi krátké slovo, dalekosáhlé následky. Vzpomínáte si na špenát? Prý je strašně zdravý, plný železa. Byla to lež. Nedávno jsem četla, jak je strašně zdravý řapíkatý celer. Lidi ho začali jíst na kila. Možná je zdravý, ale že by byl tolik a v takovém množství? Co když je to zase jen lež, která jen slouží těm, co pěstují celer? Lží je kolem nás tolik, že se v nich občas sotva orientujeme. Lež má sice krátké nohy a stejně ji jednou odhalíme, ale kdy? A nebude už pozdě?

A co pravda? Jak je to s pravdou. Pravda je jen jedna, prý. Ale pravda je skutečnost, na kterou každý z nás může nahlížet jinak. Co člověk, to názor. Co člověk, to jiná pravda. Ale pro mě ta nejdůležitější pravda, za kterou stojí bojovat, a kterou by měl člověk bránit, je ta, kdo jsme. Každý z nás. Každá naše jedna konkrétní pravda o nás. Žít v pravdě, pro mě znamená nestydět se za to, kdo jsem a jaká jsem. Žít v pravdě je o odvaze být tím, kým jsem, a stát si za tím a před nikým se nehrbit a neponižovat. Já jsem já, jeden originál, jeden člověk s bolestmi, radostmi, trápením, jeden na své jedinečné cestě. A už Ježíš řekl, kdo jsi bez viny, hoď kamenem, a já jen dodávám, jsou to moje šlépěje, pokud si jimi nešel, tak nevíš, jaká je moje cesta. Moje pravda o mě je jen jediná. A žít v této pravdě je to největší bohatství. Bohatství srdce.