Kde soudruzi udělali chybu?

O letošních prázdninách jsem strávila i několik dní s mými vnuky, a protože bylo potřeba je zabavit, tak jsme navštívili krom jiného i dvě muzea venkova. Jedno bylo Hamousův statek ve Zbečně a druhé muzeum motorek v Pavlíkově, kde mají i sbírku nářadí a nástrojů z doby, kdy je ještě používaly moje babičky a dědeček. Po pravdě zabavená jsem byl možná víc já než oni.

Pominu, že se v muzeích tohoto typu, okamžitě cítím jako exponát, protože vše, co je tam vystaveno, znám, vše jsem používala, většinu z toho jsme měli doma. Okamžitě je ze mne průvodce a dokážu vnukům vysvětlit nejen k čemu co sloužilo, ale i jak se používalo.

A když se tak dívám třeba na bubnovou pračku, která v muzeu vypadá jako kdybychom z ní právě s babičkou vyndaly prádlo, tak se ptám, kde soudruzi udělali chybu? Té pračce je možná úctyhodných 70 let, asi i víc, a přesto nemá jediný flek rzi, přesto jsme k praní v ní nepotřebovaly žádný kalgon, neutíraly jsme z ní plíseň a ani z ní opravář nevysypával pravidelně kila špíny. Pračka se vždy napustila horkou vodou, přidal se jelen, zapnula se, prádlo se pralo, pak se ždímalo, vymáchalo se buď v čisté vodě v pračce nebo v neckách, pračka se vypláchla, vytřela a nic víc nepotřebovala. A za týden se to celé opakovalo a takhle až do babiččiny smrti, tedy minimálně 40 let v provozu bez vodního kamene a tun špíny. A proč dnešní pračky potřebují kalgon a jiné chemické sajrajty? Proč vydrží sotva tři roky? To je ten pokrok? Vážně? Opravdu? Řekla bych, že soudruzi z NDR někde udělali chybu.

A co teprve elektrická trouba, kterou měla babička na štokrleti a kterou zapínala, když se v kamnech netopilo. Byla to taková malá žlutohnědá skříňka.... Abyste věděli, čeho si v muzeu všímat. Tak tahle skříňka - trouba napekla tolik koláčů a cukroví, že se to za ty roky ani nedalo spočítat. Už když ji babička dostala, byl to vysloužilý kus. A tenhle vysloužilý kus, stále slouží. Stačí zastrčit do zásuvky a už peče. A v životě nikoho nenapadlo, že by měla mít nějaký samočistící systém nebo co. Prostě se vytřela a jelo se dál.

A to nemluvím o hrnečcích, talířích, naběračkách, kvedlačkách a hrncích a pekáčích, které dostala moje babička do výbavy a já je stále používám, a to je moje babička už více jak třicet let na pravdě Boží. A o jednom noži ... Tak tenhle nůž to je kapitola sama pro sebe. Není z nerez oceli ani z jiného nerez čehosi... Když ho pořádně neusušíte, rez se na něm udělá. Podotýkám je to nůž příborový, ale v životě jsme ho nepoužívali v příborové sadě. Tím nožem jsme mazaly (já a babička, muž v kuchyni žádný nebyl) máslo na chleba, krájely cokoliv, odkrajovalo se s ním těsto, když se pekly kynuté koláče, a ani si nepamatuji, co vše se s ním dělalo. Vím, co s ním, tedy stále s tím stejným nenabroušeným nožem, dělám já. Krájím chleba, rajčata, uzené maso, zeleninu, cibuli, odkrajuji těsto, rozmělňuji máslo, když dělám vánoční cukroví, prostě cokoliv mě napadne. Jednou jsem potřebovala udělat v kůži syrového bůčku mřížku, aby se dobře propekla. Všechny drahé a nabroušené kudly selhaly. Jediný nůž po babičce neselhal. Jen díky němu jsem měla v kůži mřížku. Neznám lepší nůž. Škoda, že mám jen jeden. Tomu noži je víc než mě, tomu noži je víc než mojí mamince, asi je nesmrtelný. Přeji si, aby tu byl i po mě a pro mé děti. Možná vám přijde, že je to hloupé přání, ale věřte není. Ten nůž držely ruce mých předků a teď slouží i mě. Je jak štafeta. Dnešní výrobky a výdobytky nevydrží sloužit ani pár let, natož jedné generaci... V tom noži se odráží snažení mých předků. V tom noži se zračí každodenní normálnost spojená s jídlem a obyčejným životem. Není nic lepšího než si namazat chleba máslem nebo sádlem, posolit a usednout před dům. A k tomu nás vede tenhle nůž. K normálnosti života.

Pokrok prý nezastavíš. Jestli je pokrok to, že věci nemají duši a odcházejí dříve, než začaly sloužit, nebo dokonce dříve, než přišly, tak to není pokrok, ale krok zpět. Věci našich předků byly dál, než jsou naše výrobky. Věci, které sloužily našim předkům, jsou tu stále. Věci, které slouží nám, tu nebudou ani zítra. Tedy budou na smetištích a skládkách. Řekla bych, že soudruzi ze západu a ať byly z NDR nebo z NSR nebo USA udělali někde chybu. Je na nás, zda ty chyby přestaneme dělat!