Můj zákazník můj pán

Více jak třicet let jsem pracovala v klientském businessu a jakožto ta silnější strana – odborník, jsem se snažila klientovi navrhnout vždy to nejlepší řešení z mého odborného pohledu. Ne vždy se realizovalo, protože klient měl svůj názor a svou vizi. Na mě bylo, aby i tak bylo vše dotaženo do konce na nejvyšší možné odborné úrovni, tak abych mohla být za svou práci zodpovědná a klient spokojený.

Nyní již několikátý měsíc při zařizování nového bydlení jsem na té druhé straně. Jsem klient. A nestačím se divit. Všichni řemeslníci jsou tak "velcí odborníci", že odmítají moje klientské požadavky. Oni by to dělali, navrhli, spočítali jinak, a proto je žádný klient nezajímá a raději tu práci odmítnou. Což mi jen připomíná, asi se stále máme hodně dobře, když někdo si může dovolit odmítnou práci v řádech desetitisíců. Ale zpět k mé roli klienta. Moje role klienta vždy skončí sotva začne. Klientem se nestanu proto, že moje klientské požadavky, neodpovídají jejich odbornému očekávání. Při poslední komunikaci jsem se aspoň snažila z pana vystudovaného "odborníka" dostat jeho návrh, když už moje řešení naprosto odmítl. Jeho řešení bylo asi 1000 krát dražší, neakceptovatelně náročnější na provedení, a neakceptovatelně náročné na údržbu, kterou jako žena naprosto odmítám provádět, a v neposlední řadě neproveditelné s ohledem na situaci. Takže suma sumárum návrh k ničemu. Moje řešení z jeho "odborného" hlediska nevhodné, tedy bezpředmětné. A teď mi řekněte k čemu je vám odborník, který nechce řešit vaše klientské požadavky, ale ani nedokáže navrhnout jiné, pro vás jako uživatele, akceptovatelné řešení? A to pominu, že prostě vím co chci, a proto to chci.

Ve finančním byznyse, jako je pojištění a finanční poradenství, byste asi za chvíli byli o kůrce a vodě. V jiném oboru musí lidi naslouchat názorům "odborníků" a pak se nestačí divit. Jeden opustil můj pozemek ve chvíli, kdy znalecky prohlásil, jak by se měl problém s vlhkostí vyřešit, přestože byl profesí elektrikář, a já mu na to oponovala názorem skutečného odborníka, co podobné objekty zachraňuje jako kulturní památky, a který mi dal řešení nejen na papíře, ale i s dostatečnou zárukou a certifikátem zkušeností s podobnými problémy. Nikomu nevyvracím jeho názor, ale raději se zeptám skutečných znalců, třeba těch s kulatým razítkem. A pan řemeslník zmizel jak pára nad hrncem s odmítnutím zakázky na zapojení elektřiny.

Jen mě tak napadá, když nechci stavět své bydlení jak vlaštovka hnízdo, kde každý kousek bláta je z jiné louže, tak jsem asi divná. Co řemeslník jiný názor. A pak nemáte dům, ale splácaninu různých názorů a postupů. To, že máte svůj názor podpořený projektem, je vám vlastně k ničemu. Kdosi kdesi prohlásil, že dnes o dobrého řemeslníka nezavadíš. No já zavadila o několik skvělých řemeslníků, jež někteří se honosili výsledky a chválou svých zákazníků, ale nechtěli poslouchat moje požadavky a chtěli mi dát jejich zaručeně nejlepší řešení ve stylu "paninko Vy chcete červenou, tak ta tu nebude, já maluju jen zelenou." Někteří sice poslouchali moje názory, a na základě nich upravili své řešení, ovšem za takovou cenu, že bych neměla dům ale hrad Windsor. A pak se našli i ti, co jsou tak dobří, že už rukama nepracují.

Heslo můj zákazník můj pán se už asi nenosí. Tedy v oboru, se kterým se teď jako zákazník potkávám.

A tak se jen tak potichu ptám, kde jsou lidi, co chtějí pracovat, umějí pracovat, a chtějí vyhovět zákazníkovi? Asi zmizeli někam v proudu času. A díky tomu, že většina učňovských škol zanikla, nebo zeje prázdnotou, bude hůř. Nakonec si budeme ta vlaštovčí hnízda plácat sami, tak jako za totáče…