Občas se něco nepovede

Určitě to znáte, když se někam vydáte nebo někam jdete, řešíte, co na sebe, co s sebou, jak se sbalit. Berete v úvahu kam jedete, co tam budete dělat, kde se budete pohybovat. Na rozhodování má zásadní vliv, zda pojedete autem, nebo hromadnou dopravou, nebo poletíte. A většinou na tyto detaily myslíte až těsně před odjezdem, někteří zodpovědnější mají několik dní už vše vymyšleno, ale většina z nás začne tyhle detaily řešit na poslední chvíli.

Jsem na tom stejně. Občas se mi sice povede, že pár dní před odjezdem už mám v hlavě sesumírované, co na sebe a co s sebou. Většinou pak dojde na poslední chvíli ke změně. Tentokrát tahle změna přišla i díky tomu, že z původně jedné plánované akce se staly akce dvě. 

Minimálně dva měsíce předem jsem věděla, že jedu na konferenci Colors of Finance do Ostravy. Jet vlakem byl od začátku jasný záměr. Jízdenky jsem kupovala asi týden před akcí. Večer před odjezdem jsem začala samozřejmě řešit, co na sebe. Jedu vlakem, to znamená několik hodin ve vlaku, pak dál tramvají, celý den na nohách, zpět opět tramvaj a vlak. Takže volba je jasná. Pohodlné oblečení, pohodlné boty, nic moc s sebou. 

Ale cesta vlakem se přeci musí využít. Tak je potřeba vzít aspoň tablet. V ten okamžik už se situace výrazně přiostřuje, musí být taška na tablet, ne jen malá kabelčička. Je potřeba přehodnotit i obutí, když nesu tablet, a nezapomenout na nemačkavý svršek, když bude kabela na rameni.

Pořád to ještě byl ucházející outfit na konferenci. Jenže po osmé večer, ten večer před odjezdem, naprostá změna plánů. Z Ostravy se nevracím, zůstávám do dalšího dne na Moravě, ale musím se přesunout do Brna. Tudíž volba je jasná, co nejméně věcí, které budu muset celý den nosit, co nejpohodlnější oblečení, ve kterém musím celý den vydržet, a ještě ho obměnit na druhý den, a co nejpohodlnější boty, ve kterých vydržím dva dny. A ta obměna oblečení na druhý den se mi musí vejít do tašky. Žádné jednoduché zadání.

Ale byla bych ženou, kdybych nezvládla i tento nelehký úkol, a asi víte jak to dopadlo. Pohodlné rifle, nízké boty, tílko, svetr a bundička. Super volba, jde se. Ráno jsem tak vyrazila na vlak, venku mrzlo, mě bylo fajn. Ve vlaku se klidně válím, rifle se nadají zmuchlat. Těsně před Ostravou si čtu pokyny... Ouha … Dress code Business! Tak to tedy nesplňuji ani omylem. V Ostravě vystoupím, chytnu tramvaj a jedu na konferenci.

Můj outfit byl jak pěst na oko. Dámy šaty, sukně, lodičky, podpatky, pánové obleky. Já rifle a svetr. A aby toho nebylo málo, ten den se svetr rozhodl opustit tento svět navždy a po kouskách. Pomalu a postupně z něj začaly odpadávat cucky. Prostě, když mám zapůsobit, tak pořádně. To by tak bylo, aby si mě někdo nevšiml!

Na konferenci jsem absolvovala schůzky a přednášky a pak jsem ji opustila a opět se vydala do víru hromadné dopravy. Z Ostravy směr Olomouc. Přestože jsem původně měla mít na přestup v Olomouci z  vlaku na autobus víc jak půl hodiny čas, skutečnost byla jiná. Ještě, že jsem měla pohodlné boty, protože jsem si v nich pěkně zaběhala. Pokud myslíte, že jsem jen popoběhla k nástupišti, tak ani omylem. Pokud jste někdy poprvé vystupovali v Olomouci na hlavním nádraží a pokračovali jste někam autobusem, tak víte, že vystoupit z vlaku, zorientovat se kde nádraží opustit, najít nástupiště dálkových autobusů není zrovna procházka růžovou zahradou. Měla jsem na to přesně 4 minuty. Kabelka s tabletem a proprietami na noc a druhý den, byla nepříjemnou zátěží při běhu. Ale doběhla jsem a autobus stihla. V Brně mě ještě čekala tramvaj. Svetr odešel do věčných lovišť, ještě, že mi přítel půjčil mikinu, jinak jsem můj výlet zakončila jen v tílku.

Co závěrem? Ač jsem to moc nevychytala, tak nakonec můj outfit odpovídal tomu, co jsem ty dva dny musela absolvovat. Dámy a páni na konferenci mi to snad pro tentokrát odpustili a užívají si jara, jako já.