Smrtka je sekáč

V jedné divadelní hře smrtka říká: "Já už stejně končím. Teď přijde novej, to bude jinej sekáč. Ten se nezakecá." Mám pocit, jako kdyby mluvil o současnosti, tenkrát myslel smrt, která kosila mladé muže v zákopech 1. světové války, ale proč teď?

Kosení ze dne na den se množí, že se člověk zamýšlí, co se děje? Proč? Proč se smrt neblíží pomalu, plíživě, nenaznačuje, nehlásí? Najednou přijde. Vyšel před dům, najednou padl a nebyl. Včera ještě hrál a posílal zprávy, ráno není. Vyrazili na výlet, nedojeli. Smrt přijde nečekaně a tak rychle, že všichni okolo nechápou a nemůžou se vzpamatovat.

Smrt je součástí života. Tak jak jsme na svět přišli, musíme zase odejít. Přišli jsme nazí a bez zavazadel, odcházíme nazí a bez zavazadel. Nic jsme si nepřinesli, nic neodnášíme. Ani ty vzpomínky a zážitky si neodnášíme. Věřím v reinkarnaci, ať si kdo chce co chce o tom myslí, tak i věřím, že naše skutky, činy a chování, není zapomenuto. Naše duše si nese do dalších životů buď možnost žít lépe a neučit se všechno znova a znova. A nebo si nese zátěž, kterou musí odžít, odpykat, nebo zpracovat a změnit. Naše duše si nese i paměť. Paměť na lidi, paměť na situace, paměť vzpomínek, které se sice nevybavují, ale dávají nám signály. Co třeba? Strach z výšek? Strach z vody? Proč ho máme, vždyť se nám v tomto životě nic nestalo? A co ty předchozí životy? Mozek si nepamatuje, duše ano, a proto dává mozku pokyny: "Nelez tam! Neskákej do vody!" Stejně tak si pamatuje lidi. Potkáte člověka a máte pocit, že se znáte roky. Znáte, protože jste se znali v minulých životech. Byli jste možná manželé, sourozenci. S někým se potkáváte v každém životě, a s někým jen v tom jednom. Pokud jste však v tom jednom životě něco mezi s sebou nevyřešili, budete to řešit v tom dalším. Někdy potkáte člověka a rozumíte si i beze slov a jeho větu doplňujete a jste napojeni, že i víte, kdy zavolá a že mu něco je. Pak potkáte někoho, s kým se setkáte poprvé a hledáte společnou řeč a třeba i společný život. A není to vůbec jednoduché, ale chcete a tak hledáte a bojujete. Ale pak se něco pokazí a cesty se rozejdou. V dalším životě se vaše cesty opět sejdou a znova budete hledat společnou řeč, už to bude o něco jednodušší, protože už jste kus cesty spolu šli, ale dokud to nevyřešíte, nenapojíte se na sebe, tak se dál a dál budete potkávat v dalších životech.

To jsem ale odbočila, ale ne tak docela. V neděli mě zasáhla zpráva o rychlém odchodu někoho, koho jsem znala jen chvíli. Potkali jsme se pracovně a doufali v další pracovní setkání a třeba i přátelství. Jenže už další setkání nebude. Věřím, že se setkáme v dalším životě a navážeme, tam kde jsme v tomto skončili. Ale i tak mě ta rychlá smrt zasáhla. A nebyla jediná. Smrťák se inspiroval probíhajícími žněmi a kosí o sto šest. Byly tu roky, co noviny neustále psaly o počtu mrtvých. Teď je rychlá a neobvyklá úmrtí lidí mého věku nezajímají.

Sedím tu u počítače a koukám z okna na déšť, co skrápí zemi po dlouhých horkých dnech. V přírodě má vše svůj čas, horko, vítr, déšť, zima, ale i život. Je to jen chvíle, stejně jako chvíle životadárného deště, chvíle spalujících veder. Nic netrvá věčně, ani déšť, ani vedra, ani život. Jednou přijde smrt, pomalu nebo rychle, s humbukem nebo tiše. Vše v životě i v přírodě je jen do času. Smrt je nevyhnutelná a do té doby jediné, co máme, je náš život. A je jen na nás jak ho žijeme. Rychle, pomalu, složitě, lehce… Stanuli jsme na startu a musíme dojít do cíle. To, co je mezi tím, je jen na nás. Jen my jsme strůjci svého života. Jen my buď žijeme nebo přežíváme, trápíme se nebo se radujeme, závidíme nebo přejeme, milujeme nebo nenávidíme, tvoříme nebo ničíme. I my jsme tu jen na chvíli, stejně jako tu byli na chvíli ti, co včera odešli. Jediné, co máme je život a je v našich rukách, zda ho protrápíme nebo prožijeme. Každý má určen svůj čas a je dobře, že nevíme kolik ho máme. Je dobře, že nevíme kolik času zbývá lidem kolem nás. Je dobře, že nevíme kolik ho mají naši blízcí. Kdybychom věděli, možná bychom jím nemrhali. A třeba kdybychom věděli, možná by nás ta vědomost svazovala. Je lepší nevědět. A je dobré být si vědom dočasnosti bytí. Nemrhejme čas, ani svůj ani nikoho jiného. Jsme tu jen do času. Jsme tu teď. A smrt je sekáč s kosou a nezakecá se….